Je pro mne úplně normální, že přijdu domů a povyprávím, co jsem zažila. Třeba i to, jaká byla o volné hodině sranda s panem učitelem, o pokecu s prvním houslistou nebo o Radimově úmyslu zajít o víkendu do čajovny. Kdybych měla takové věci tutlat, neříkala bych vůbec nic. Ne že bych si pořád jenom užívala s cizími muži, to tím rozhodně nechci říct. Jen mi to přijde stejné jako jakákoliv jiná informace. Jeden z mých známých, pojmenujme ho pracovně Rosťa, to vnímá úplně jinak.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.