„Hej Rafi, copak? Voláš nějak brzo? Myslela jsem, že zavoláš až zítra? Ještě všechno nemám zařízený, tak na tebe nemám moc času. Copak? Stalo se něco? Daniela a Petr ti dělají těžkosti?“ „Ne, ne, ne vůbec. Měli jsme menší polízanici, protože ti dva všechno na ní vybalili, až když jsem přijel, takže proběhlo menší drama.“ „Ježiš marja. Nejdřív mi půl roku zatloukali, že se začala pomalu probouzet a teď tohle. Jak to zvládla? Nemám raději přijet a promluvit si s ní sama?“ „Ester, Ester. Prosím tě teď zpomal a pořádně poslouchej. Je to hodně důležité.“ „Bože, proč zníš tak naléhavě? Tak co se stalo? Vymkla se kontrole, nebo co-!“ „Sakra poslouchej mě! Vzhledem k tomu, že neměla absolutní tušení, co se děje, jsem přistoupil k razantnějšímu kroku a přivedl ji už dneska.“ „Cože!“ „Buď chvilku zticha a nech mě domluvit, je to kurva důležitý, nemáme moc času!“ Na druhé straně linky se rozhostilo ticho. Po krátké pauze a tichém vzdechnutí se opět ozval hlas mladé ženy, se kterou Rafael telefonoval. „Povídej.“ „Zkrátka, přijeli jsme a já jí vyprávěl o Luně a o Protektorech no a…“ „A?“

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.