Hloučky oparu líně proplouvaly prostornou koupelnou, a jakmile se dotkly chladné okenní tabule, v okamžiku se scvrkávaly do neposedných kapiček. Z bezpečného úkrytu horké vany s vodou jsem je se zájmem pozorovala, jak si hrají při cestě ke spodnímu rámu okna na honěnou a zanechávají za sebou mokré cestičky. Ani jsem nevěděla proč, ale cosi tak obyčejného mě náramně uklidňovalo. Ne nadarmo se říká, že voda očišťuje a v tuto chvíli jsem cítila, jak se veškerý nahromaděný stres z mého těla vpíjí do omlazující lázně. Zhluboka jsem se nadechla a potopila se pod hladinu. Do uší se mi vlil zvuk tepu vlastního srdce, jak se snažilo rozvádět po těle životadárný kyslík. Nehybně jsem se vznášela v prostoru, který se často přirovnává ke stavu nenarozeného batolete v děloze matky.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.