Když jsem tenkrát nastupoval na magisterské studium do Prahy, ocitl jsem se na místě, které by se dalo nazvat divočinou. Nejsem sice z vesnice, jen z menšího města, ale začít bydlet v našem hlavním městě pro mě zkrátka bylo dobrodružství. Trvalo mi déle, než jsem si na všechno zvykl – ať už to byly davy lidí po ulicích, nová místa nebo příležitosti. Předem musím říct, že je pro mě jakákoli větší změna stresující, nejsem úplně komunikativní a vždy přizpůsobivý typ, raději všechno přizpůsobuji sám sobě, a proto jsem si musel přizpůsobit Prahu k obrazu svému.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.