Prečítajte si najnovšiu recenziu na rozjasňujúcu esenciu od Caudalie☺️
Archiv pro měsíc: Červen 2018
V Budapešti jsme letos s dětmi strávili 4 dny. 4 dny ve městě jsou zvládnutelné pro školáky, ale nejmladší pětiletou bylo nutné celou dobu vytrvale motivovat návštěvou každého hřiště v naší blízkosti. Jediné, co v Budapešti ocenila byly langoše, zmrzlina a termální koupaliště. Jak jsme strávili další dny v Budapešti, kde najdete skvělé hřiště, nejlepší…
ŽIVOT V ROVNOVÁZE NA ŠVÉDSKÝ ZPŮSOB Novinka nakladatelství Mladá Fronta mě zaujala ihned po zjištění významu slova „lagom“. Švédské slovo „lagom“ znamená „přiměřeně“ či „tak akorát“. A na rozdíl od dánského „hygge“ či „lykke“, kdy jsem neměla pocit, že potřebuji inspiraci pro šťastný život, tady jsem už při čtení anotace knihy zaváhala. Kniha mě nepřivedla…
Na prázdniny po maturitě jsem se těšila měsíce. Nebo možná i roky. Čekaly mě 3 měsíce naprosté svobody. Měla jsem čas. Relativně dostatek peněz. Skoro žádné povinnosti. A jak se konec školního roku přibližovat, najednou mi začalo docházet, že svoboda je vlastně dost náročná záležitost.
Jedno z nejznámějších poutních míst českýma ateistickýma očima.
INFJ je jeden z osobnostních typů podle MBTI testu (Myers-Briggs Type Indicator), který si můžete během pár minut vyplnit zdarma na internetu. Podle tohoto testu existuje celkem 16 typů osobností, já zde budu hovořit přirozeně o tom svém. Paradoxně INFJ patří mezi osobnosti, které jsou v populaci zastoupené zhruba v jednom procentu, což o mně může leccos vypovídat. Nejsem člověk, který by nějak přehnaně věřil různým testům na internetu, tento je ale výjimečný v tom, že na mě jednoduše sedí, na rozdíl třeba od mého lvího horoskopu.
Při psaní povídky do šuplíčku, jak to dělám nejraději, jsem si uvědomila pár zásadních faktů.
1. Rozdíl šesti let psaní je více než patrný.
2. Asi padesátkrát za celou dobu psaní jsem překopala charaktery, vzhledy, chování, prostředí, že se sama ztrácím, co a jak.
3. Vytvořit fiktivní svět, který má hlavu i patu a zároveň oplývá prvky fantazi, je pekelně těžký.
4. Eliminace Mary Sue je oříšek, pokud si člověk vlastního hrdinu psal podle předlohy sebe sama. Jednoduše máte tendence do něj vkládat vlastnosti, které sami nemáte. Vzhled, chování, majetek, všechno vyšperkujete natolik, že se z vaší postavy stane paskvil, kterému by mělo být zakázáno rozmnožování.
Sečteno a podtrženo. Po dobu následujících měsíců některé kapitoly nebudou souvisle na sebe navazovat, jelikož je budu přepisovat a aktualizovat. Tak doufám, že tím nikoho neodradím od čtení.
Pokoj byl jednoduše zařízený. Měkká jednolůžková dřevěná postel se stejně laděným nočním stolkem. Hned naproti se tyčila šatní skříň se šuplíky a ramínky na odkládání kabátů a bund. Bílý kobereček byl na dotek hebký a příjemně teplý. Skrze nemalou okenici do pokoje prostupovalo smrákající se slunce, ohlašující příchod černé noci. Zpoza zavřených dveří jsem slyšela tlumené hlasy z konverzace těch dvou. Pořádně jsem neslyšela, o čem si povídají, ale vtíravá myšlenka mi napovídala, že žhavým tématem večera jsem byla já.
„Tak co?“
Rafael seděl na okraji kuchyňského baru a s pomalu roztávající se zmrzlinou, jejíž lepkavé kapky se začaly přátelit s dřívko držícími prsty, se zvídavě díval na Ester, co se před chvílí vynořila z chodbičky vedoucí k pokojům pro hosty. Ta se ještě jednou podívala přes rameno a pozorně se zaposlouchala, jestli se v pokoji pro hosty Katka nerozhodla bouřit proti dospělým, načež po pár chvilkách ohlušujícího ticha usoudila, že dospívající dívka byla vyčerpaná a s největší pravděpodobností se odebrala do říše snů. Spokojeně přistoupila k Rafaelovi, který z jejího pohledu pochopil, že se nemusí více vzrušovat, a vzala si od něj další chladivou pochoutku, kterou před hodinou přinesl z obchodu. Usadila se vedle něj, opřela se o loket a unaveně si povzdychla.
Má matka byla Nekromant, můj otec Smrtonoš. Ani jeden nepatřil k smrtelníkům a vůbec k žádnému známému živočišnému druhu, o kterých učebnice biologie psaly. Mí rodiče patřili do románů, do per spisovatelů a do divadelních scénářů s kýčovitými náměty a opakujícími se zápletkami. Moji rodiče by neměli existovat, a přesto jsem byla jejich nepopiratelným důkazem. Tělo, které cítilo půdu pod nohama a vítr ve vlasech s očima, které se pozorováním učily o světě a myslí, která se s každou zkušeností zušlechťovala. Poprvé v životě jsem pocítila, co je to být naživu. Každá buňka v mém systému upíjela z blahobytu existence a dávala mi svou přítomností zapravdu, že jsem jednoduše byla. Jenže můj mozek vší silou odporoval a popíral vše, co se mi tahle milá osoba snažila vysvětlit. Kdo by mi to měl za zle?
