Apropo, málem bych zapomněla na jednu z nejlepších autistických her. Neustálé zavírání a otvírání dveří, šuplíků, zhasínání a rozsvěcení světel, cloumání klikou a další velmi zábavné srandy, které nás rodiče doprovázejí do hlubokých ranních hodin. Šroubujete ven žárovku a pak utěšujete vztekající se dítě, protože už to nebliká, omdlíváte únavou a přemýšlíte, zda tam tu žárovku prostě nevrátit a nechat jí blikat až do rána. Takové trhání papírů na mikroskopické kousky a následné vytváření různých obrazců, se taky jeví jako nevinná hra, pokud to není několik měsíců ve tři ráno každý den.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.