Dva roky a dva měsíce. Přesně. Právě tolik času uplynulo ode dne, kdy jsem se rozhodla převzít kontrolu nad svým životem. Jako by to bylo včera. Nic se nezměnilo. Vystoupila jsem z autobusu a vydala se po cestě, kterou jsem znávala jak své boty. Byla tma, pršelo. Jako vždycky. Jako tehdy. S jediným rozdílem – čtvrtá hodina odpolední není tak vražedná jako půl pátá ráno.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.