Už pár let se těším na to, až budu mít vlastního psa. Totiž fenu. Vychovanou podle mého gusta. Bylo ovšem více než jasné, že o něm můžu uvažovat, až začnu bydlet sama, respektive bez rodičů. Loni jsem se konečně odstěhovala. Z počátku jsem si psem nebyla jistá, chtěla jsem nejdřív zkusit, jak zvládám práci, a až potom se rozhodnout. K závěru, že psa určitě s mužem zvládnu, jsem došla poměrně rychle. Nemít psa je dost divné, chybí mi. Přibližně od listopadu se aktivně sháním po štěněti.Všichni kolem mne to dobře ví a mají plno otázek. Co je nejvíc zajímá? A co jim na to říkám?

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.