Pokoj byl jednoduše zařízený. Měkká jednolůžková dřevěná postel se stejně laděným nočním stolkem. Hned naproti se tyčila šatní skříň se šuplíky a ramínky na odkládání kabátů a bund. Bílý kobereček byl na dotek hebký a příjemně teplý. Skrze nemalou okenici do pokoje prostupovalo smrákající se slunce, ohlašující příchod černé noci. Zpoza zavřených dveří jsem slyšela tlumené hlasy z konverzace těch dvou. Pořádně jsem neslyšela, o čem si povídají, ale vtíravá myšlenka mi napovídala, že žhavým tématem večera jsem byla já.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.