Měla jsem zvláštní sen. Stála jsem uprostřed prázdné místnosti. Žádná okna ani dveře. Zdi ze studeného kamene, na kterém se tu a tam objevovaly černo hnědé prasklinky a skvrnky. Samota křičela do ticha a snažila se jej přehlušit. V uších jsem jasně a zřetelně slyšela tlukot rozbouřeného srdce, které mi div nevyskočilo z hrudi. Skličující pocit mne poutal na místě neviditelnými okovy, které jsem cítila okolo zápěstí a kotníků, jak se mi pevně tiskly k pokožce. Chtěla jsem promluvit, ale hlas mi uvízl v hrdle a ani po úpěnlivém snažení z něj nechtěl odejít. Těsný, chladný a tak prázdný prostor působil jako kvalitní hnojivo pro sazenici strachu, zakořeněnou kdesi v útrobách mého srdce. Úzkostlivě jsem semknula prsty a zároveň jsem se snažila schoulit do paží, co se mi obtočily okolo ramen. Aspoň krapet bezpečí jsem chtěla cítit, i když se mé tělo nekontrolovatelně chvělo. Nevím čím, ale celá má podstata řvala tichým hlasem, jak moc dobře znala celý tento výjev. Nostalgická vůně kovu otřásala každou buňkou v mém systému, dráždíce je rozpoutala bolestivou reakci v hlavě, kde se nervy snažily prorazit skrze silnou stěnu lebky. Tupý a bolestivý hluk drásal stěny bubínků, až jsem si musela dlaněmi zakrýt uši. Jenže nevycházel zvenčí, nýbrž zevnitř. Svět se dal do pohybu tak rychle, až mne mdloby srazily na kolena. Kloubky pěstí jsem nejdříve bušila na temeni, a pak jsem se v pravidelných úderech po celé ploše hlavy tloukla, ve snaze přehlušit ten příšerný rachot. Jako by toho nebylo v tu chvíli dost, projel mnou spalující chlad. Na zádech mi přistál čísi chladný pohled. Intenzivně si prohlížel mou osobu. Pocitově jsem si dokonce i myslela, že si pomyslným fixem kreslí přerušované čáry na místech, kudy by bylo nejjednodušší prorazit skalpel a protáhnout skrze prořízlou kůži duši, aby jí vzápětí mohl rozsápat na kusy. Tak hrůzostrašný pohled to byl. Četl si ve mně jako v otevřené knize, která je až příliš nudná na to, aby její příběh dostál svého konce. Pomalu jsem se otočila směrem, odkud nevraživost vycházela. Jenže než jsem stihla pořádně zahlédnout To, co mě trýznilo, jsem se probudila.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.