Nevěřícně jsem hleděla na onu osobu přede mnou a snažila se zpracovat ten fakt, že je muž. Ne že bych měla něco proti transgenderové identifikaci a vyrovnávání se s vlastní identitou. Každý má právo si žít svůj život po svém. Navíc jsem nikdy nijak nerozlišovala, jestli je člověk charakterově cennější, pakliže je heterosexuální, nebo tak něco. Jen mě zaskočilo, jak přirozeně vypadá. Pravda, když se jeden pozorněji zadíval oné „ženě“ do obličeje, mohl by najít určité jemné nesrovnalosti, co se pohlaví týče. Například hrubější linie brady, ostřejší lícní kosti, tenké, trochu ochuzené rty, hustší obočí a nakonec Adamovo jablko. Pak celková konstrukce těla se zdála robustnější a mohutnější, než je u běžných žen zvykem, ale to je asi tak vše. Ty „mužské“ rysy jaksi zmizely pod vhodně zvoleným oblečením a hlavně pod přikrývkou z „ženské“ tóniny hlasu.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.