Opar meduňky a heřmánku se líně rozplýval po místnosti a svou vůní přebíjel aroma vycházejícího z cigaretového kouře nasáklých závěsů. Pár okvětních lístků pokojně plulo po hladině v šálku, sem tam se odrazilo od porcelánových stěn a nevyzpytatelně pokračovalo ve svém objevování dalších zákoutí části čajového servisu. Přísahám bohu, že ještě mi dnes někdo naservíruje tuhle kombinaci bylinek pod nos, začnu věřit na osudové předměty. A právě dnes se zdálo, že takovým měl být lektvar z těchto léčivek. Nezúčastněně jsem do dlaní objala křehkou nádobku a přiblížila ji ke rtům. Nějak jsem si stále nedokázala v hlavě urovnat, co že se to dnes rozhodlo překopat celý můj život naruby. Čaj jazyku lahodil jako nic podobného. Svou specifickou chutí dokázal přehlušit veškeré bouřlivé myšlenkové pochody, křičící uvnitř mého těla.

Celý text naleznete na serveru (http://blogr.cz/) zde.